Konec roku 2023 byl v České republice ve znamení protestů odborářů, které vyvrcholily stávkou 27. listopadu. Myslíte si, že padla na úrodnou půdu, nedošlo k ní pozdě a byla dost důrazná?

Myslím si, že není vyloučeno, že příští stávková vlna skončí generální stávkou. Pokud jde o důraz, uvědomte si, že když tady byla například stávka lékařů, výsledek spočíval v tom, že se lékařům přidalo tuším 10 miliard. Nu a když bych měl hledat analogii ve výsledku té odborové stávky, tak zjistím, že neměla tento efekt. To znamená, že nebyla dostatečně důrazná. Opakuji, stávka lékařů důrazná byla, stávka odborů nikoli. A stávka, do níž se zapojilo asi 72 procent škol, byla někde mezi tím.

V úterý měl brífink předseda Odborového svazu KOVO Roman Ďurčo a novinářům řekl, že odboráři budou tvrdě vystupovat proti doporučením, které vládě navrhla Národní ekonomická rada vlády (NERV), například proti možnosti podání výpovědi zaměstnanci bez udání důvodu. Co si myslíte o těchto nápadech poradního orgánu vlády?

Nezapomeňte, že je to opravdu poradní orgán. Ten měl zpočátku jistou odbornou, tedy ekonomickou, odvahu. Ta se projevila tím, že jejím prvním tehdejším doporučením bylo odvolat zrušení superhrubé mzdy, to znamená odvolat snížení daně z příjmu fyzických osob o sedm procent. To mimochodem kritizují všichni ekonomové bez ohledu na politický názor nebo jinou orientaci. Ano, to bylo odvážné, šlo zhruba o 100 miliard korun z rozpočtového výpadku a opakuji, tehdy to bylo první doporučení NERVu. V dnešních doporučeních se nic takového neobjevuje. NERV se podle mého názoru podařilo ochočit, povedlo se dosáhnout toho, aby byl poněkud poslušnější vůči vládnoucí moci, a tady nezapomeňte, že toto snížení daně z příjmu, líbivě vyhlížející, ale vedoucí k trvalému rozpočtovému deficitu, podpořili rukou společnou a nerozdílnou ANO, ODS a SPD.

 

Závěr roku 2003 byl naplněn nejen stávkou, ale v prosinci i bohužel jednou smutnou událostí – tou byla střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, která si vyžádala 14 obětí. Ostatně jste kvůli tomu odložil i své tradiční vánoční poselství. Co o tom soudíte? Byl to důsledek nějakého selhání systému, nebo jen jednotlivce? Dalo se tomu předejít?

Především je to selhání Bezpečnostní a informační služby. Protože ze zákona jednou z úloh této služby je bojovat proti terorismu. Když jsem to řekl, tak se někteří provládní novináři a provládní politici ohradili a tvrdili, že útok na Filozofické fakultě nebyl teroristickým aktem. Takže bych pro vaše čtenáře rád ocitoval definici terorismu. »Terorismus je útok na neozbrojené civilisty bez zjevného důvodu.« Konec definice. Na Filozofické fakultě došlo k útoku na neozbrojené civilisty bez zjevného důvodu, čili BIS byla povinna bojovat proti terorismu a tento její ze zákona vyplývající úkol nebyl splněn.

Když se přesuneme do nového roku, tak ten začal politicky poměrně zostra, a to rozsáhnou debatou o přijetí eura, kterou rozvířil ve svém novoročním projevu váš nástupce na Hradě Petr Pavel. Jaký je váš postoj k této problematice…

Především se musím ohradit proti článku, který jste otiskli, že jsem proti referendu o přijetí eura. Pravý opak je pravdou! To zaprvé. Zadruhé, myslím si, že tato debata může být otevřena pouze naprostým ekonomickým laikem. Protože lidé, kteří mají byť jen minimum ekonomických znalostí, nebo alespoň dobré ekonomické poradce, vědí, že vyzývat k přijetí eura vyžaduje splnit celou řadu podmínek, vyjádřených tzv. Maastrichtskými kritérii. Dokonce i tehdy, jsou-li tyto podmínky splněny, musíte projít dvouletým přechodným obdobím, kterému se říká ERM II a teprve potom můžete euro přijmout. Jinými slovy, vyzývat k přijetí eura je zhruba totéž jako vyzývat k letu na Měsíc s českou posádkou, přičemž nemáte ani raketu, ani palivo, a koneckonců ani tu posádku.

Vzpomínám si, že když jste v roce 2013 poprvé kandidoval na Hrad, profiloval jste sám sebe jako levicového kandidáta. Uplynulo jedenáct let a z mnoha stran slýcháme, že dělení na levici a pravici je překonané. Že bychom spíše měli dělit strany na vlastenecké a globalistické…

…a liberální versus konzervativní atd. Podle mého názoru to není překonaný rozdíl a myslím si, že se vrátíme dříve nebo později k tomu schématu levice, pravice, které je koneckonců prověřeno staletími. To není žádná efemérní záležitost, na rozdíl od různých progresivistů, teoretiků, devadesáti devíti pohlaví a podobně. A důvod, proč to zatím neexistuje, je, že jak na levici, tak na pravici, bohužel, vymizely výrazné osobnosti, objevily se tam šedivé nuly a šedivým nulám je daleko příjemnější a přijatelnější tvrdit o sobě, že nejsou levicoví ani pravicoví, protože tím pádem se domnívají, že získají voliče z obou stran. Ve skutečnosti nezískají voliče ani z jedné strany. Důkazem budiž současný stav sociální demokracie, která už ani není v parlamentu.

Když jsme spolu mluvili na jaře, měla strana vedená předsedou Michalem Šmardou před plzeňským sjezdem, na kterém nakonec změnila název i zkratku – z ČSSD na SOCDEM. A záhy se utvořila nová ČSSD – z původní České suverenity Jany Volfové. Předseda Šmarda prohlásil, že je to dětinské a že se bude soudit, Volfová zase tvrdí, že se ujala značky, která byla odkopnuta. Co o tom soudíte, kde je ta pravá sociální demokracie?

Víte, já jsem přijal pozvání na únorový sjezd ČSSD – tedy České suverenity sociální demokracie, protože si myslím, že od osvědčené značky se neutíká. Nejde jenom o tu zkratku. Mně vadilo, že z názvu vymizelo slovo »Česká«, protože politická strana má hájit národní zájmy, ať je levicová nebo pravicová. A mimochodem, o úspěchu nebo neúspěchu každé strany rozhoduje vedle jejího programu i kvalita osobností, které jsou v jejím čele. Takže uvidíme, jaké osobnosti si ČSSD navolí.

Vstup do nové ČSSD ohlásil i vám dobře známý expremiér Jiří Paroubek. Ten se předtím pokoušel o spojení levice v rámci spolku Nespokojených. Že nevyšly námluvy se stranou Michala Šmardy, není nic překvapivého, ale nečekaně padly i dohody s KSČM, která dala přednost jiné koalici. Není to špatný signál pro ryze levicového voliče?

Jako člověk, který má více než třicet let trvající politickou zkušenost, vám na vaši otázku mohu cynicky odpovědět, že základní rozdíly před volbami nejsou programové, nejsou ideové, ale osobní. Konkrétně spory o místo na kandidátkách. To znamená, spor o to, kdo bude první, kdo druhý a kdo třetí, zkráceně řečeno, kdo bude na volitelném místě, je hlavní a hlubinný, třeba že často popíraný, ale zveřejňovaný.

Petr Kojzar