Pokud se toto nestane, hrozí i v dalších letech pokračující pokles životní úrovně českého obyvatelstva. Klíčem k řešení je především ukončení války na Ukrajině, což se může projevit dříve nebo později rychlým poklesem cen komodit – energetických surovin, zemědělských výrobků a kovů. To povede k poklesu výrobních cen v průmyslu a také cen v maloobchodě.

Vládě chybí odvaha k vyvlastnění minoritních akcionářů ČEZu (samozřejmě za náhradu). ČEZ poté, co jeho stoprocentním majitelem bude stát, může dodávat vyrobenou elektrickou energii na český trh v podstatě za cenu výrobních nákladů s přiměřeným ziskem.

Na Lipské energetické burze může ČEZ prodávat jen přebytky elektrické energie, která zůstala v rámci ČR nespotřebovaná (asi pětina celkové produkce). V současné době je elektrická energie vyrobená v Česku prodávána na Lipské burze za vysoké tržní ceny, ze kterých mají profit jen zahraniční investoři.

Současně musí vláda vyhledávat ve světě nákupy nejlevnějších zdrojů energetických surovin – plynu, ropy i uhlí – a uzavírat s dodavateli dlouhodobé smlouvy na jejich dodávky. Pokud nejlevnější suroviny budou v Rusku, bude nutné jednat s ním. Ostatně, není v národním zájmu Česka definitivně rozbít možnosti hospodářské spolupráce s východními mocnostmi, Čínou i Ruskem.

Budeme prosazovat rozvoj komunitní energetiky a decentralizované výroby elektrické energie tak, aby do roku 2030 byl každý druhý dům v Česku osazen solárními panely.

Respektujeme přitom západní orientaci republiky, členství v EU i v NATO (ovšem oboje tyto organizace se neobejdou bez podstatných reforem, které posílí vliv veřejnosti a národů na jejich rozhodování).

Ale současně považujeme za nezbytné, aby český stát a jeho občané mohli profitovat z toho, že naše země ve střední Evropě může být – podobně jako Rakousko – mostem mezi Východem a Západem, jak o tom uvažoval kdysi prezident Edvard Beneš.