Ukrajinský prezident Zelenskyj dal přednost ujišťování ze strany Západu a především zainteresovaných Spojených států, že Ukrajina bude schopna čelit válečným operacím Ruska a zvítězit v nastalé válce.
Obávám se, že velká část politických elit Západu tomu věřila. Objevovaly se chimérické představy o tom, jak poražené Rusko bude rozděleno a v pozadí toho všeho byla představa o tom, jak se rozchvátí nesmírné ruské nerostné bohatství.
Rusko během krátké doby několika týdnů, zejména když skončilo v Istanbulu neomaleným zásahem britského premiéra Johnsona v dubnu 2022, jednání mezi Ruskem a Ukrajinou o míru, přijalo bojový plán B. Ten plán B spočíval – a snaživý čtenáři si mohou přečíst mé předvídavé články v MF Dnes a dalším tisku z jara 2022 – ve snaze obsadit čtyři převážně ruské a ruskojazyčné provincie na jihu a východě Ukrajiny.
Rusko po celou dobu své intervence na Ukrajině bojovalo proti celé vojenské a hospodářské síle a mašinérii Západu. Mělo však podporu zemí BRICS a prakticky celého třetího světa. Když ne podporu, tak alespoň příznivou neutralitu těchto zemí. Díky tomu Rusko přežilo 19 rund západních sankcí, které měly zničit jeho hospodářství a srazit zemi na kolena. Nestalo se tak a Rusko v posledních dvou letech vykazovalo slušný hospodářský růst kolem 4 procent, dokázalo pružně, tak jako např. za II. sv. války posílit a zefektivnit svůj válečný průmysl. A dokázalo se svými zbraněmi minimálně vyrovnat zbraním dováženým ze Západu, který si z 1100 km dlouhé fronty vytvořil zkušební polygon.
Nyní obě strany sdělily světu, že se prezidenti USA a Ruska v příštím týdnu hodlají sejít. Místo jednání je už dohodnuto, osobně tipuji SAE a nebo Saúdskou Arábii či Omán. Nemyslím, že by mírová ujednání vznikla na základě jednoho telefonu. V zákulisí museli jednat týmy obou zemí řadu týdnů, až se dostali k uspokojivým závěrům, které jsou přijatelné pro obě strany.
Prezident Trump samozřejmě musel zpacifikovat evropskou frontu těch lídrů, tzv. koalice ochotných, kteří byli schopni hodit do probíhajících jednání mezi Ruskem a USA vidle. Vidle tedy hozeny nebudou, zpacifikován je i Zelenskyj a jak mohou vypadat obrysy příští dohody:
- ruské vojenské zábory, které jsou de facto totožné s hranicemi čtyř dosud ukrajinských provincií obývaných převážně ruským obyvatelstvem, zůstanou Rusku a o jejich definitivním statusu se rozhodne za 49 nebo 99 let. Osobně si umím představit, že by o něm bylo rozhodnuto již dříve a to vypsáním plebiscitu, kterého by se zúčastnili obyvatelé těchto oblastí. A protože se vesměs jedná o Rusy, kteří se nechtějí učit ukrajinsky, jak byla představa nacionalistů v Kyjevě, výsledek by byl jasný.
- bude zrušena většina hospodářských sankcí uvalených na Rusko. Upřímně, jedná se stejně jen o několik posledních kol sankcí, které jsou ještě jakžtakž uplatňovány, a jímž se Rusové nevyhnuli. A pochopitelně Rusům bude záležet na tom, aby byl uvolněn protizákonně obstavený ruský majetek na Západě a zejména devizové rezervy, které patří Rusku, jež jsou umístěny v západních finančních institucích.
Ani jedna ze stran nehovořila zatím o tom, co se stane s eventuálním členstvím Ukrajiny v NATO. Členství Ukrajiny v EU Rusku, jak se zdá vůbec nevadí, ale klíčovým momentem ruské intervence na Ukrajině byla právě otázka možného vstupu Ukrajiny do NATO.
Včerejší debata (7. 8. 2025) v ČT odhalila jednostranný charakter tohoto média. Mám na mysli večerní debatu, jíž se zúčastnil na jedné straně agent Deep State Michael Žantovský, takto poradce prezidenta Pavla, dále jakási referentka, nevímjaksejmenuje, z MZV (nechápu jak je možné posílat z ministerstva do TV debat nulitní úředníky namísto politiků) a konečně stranu válečníků doplňoval Jefim Fištejn. J. Fištejn, který získal před lety české státní občanství, si několikrát dovolil urazit významnou část českých občanů, kteří chtějí mír, slovem dezoláti. Myslím, že by se mělo toto individuum v budoucích debatách, do kterých jej horlivá Česká televize příště určitě hodlá opět povolat, více kontrolovat. Takto jsem si nad jeho výkonem musel odplivnout.
Litoval jsem jediného kvalifikovaného a objektivního člověka v celé diskuzi, diplomata, Cyrila Svobodu, který po několika střetech v diskusi pochopil, že z domovnicemi nemá smysl se hádat.
Jiří Paroubek