V těchto dnech se v Číně sešla a schází část světových politických špiček, aby posoudila možnosti prohloubení vzájemné spolupráce a rozšíření ekonomických vztahů. Ještě na začátku tohoto týdne jsme se dozvídali z českých veřejnoprávních medií (např. ČT24), že prý tyto země, jejichž představitelé se setkají v Pekingu a kteří v tu dobu dleli v čínském městě Tchien-ťinu, mají příliš rozdílné názory, příliš rozdílné cíle v oblasti mezinárodních vztahů na to, aby toto setkání bylo možné hodnotit jinak než jako víceméně společenskou akci. Jak hluboce se tito lidé mýlí. Tito analytici jen ohlupují českou veřejnost.
V Tchien-ťinu se sešli představitelé zemí Šanghajské organizace pro spolupráci. Ustavujícími členy této organizace bylo Rusko, Čína a také středoasijské země, dnes spolek-pakt čítá zhruba dvě desítky zemí. Tato organizace je významným faktorem stability v Asii. Funguje tedy tím způsobem, pro jaký vznikla.
Po ukončení jednaní v moderním; 13milionovém městě Tchien-ťinu se delegace přesunuly rychlovlakem do 120 km vzdáleného Pekingu, hlavního města Číny. Jen tak mimochodem tato cesta trvala necelou půl hodinu. Pouze Vladimír Putin využil pro přesun do Pekingu svou vlastní obrněnou limuzínu.
Nelze přehlédnout velice přátelské vztahy mezi šéfy států, jako je Čína, Indie a Rusko. Indický premiér Módi označil ruského prezidenta za drahého přítele a mluvil o tom že Rusko a Indie v posledních desetiletích postupovaly v mnoha otázkách mezinárodních vztahů společně.
Zdá se; že Čína a Indie pod nešťastným tlakem Spojených států, který se v oblasti celní politiky mění v neurvalost, došly k názoru, že by mohly velmi úzce spolupracovat. A že by v krátké době – o tom já vůbec nepochybuji – byly schopny vyřešit všechny sporné pohraniční otázky, Upřímně řečeno, jedná se v tomto případě o sporná území v oblasti Himalájí, jejichž strategická i ekonomická cena je velmi sporná.
Zdá se, že tyto tři země, tyto tři velmoci, tedy Rusko, Čína a Indie jsou připraveny vést dialog a vytvořit nový světový pořádek, a to ne ve víru války, ale řekl bych samovolně na základě tržních sil a rozumné a umírněné zahraniční politiky. Čína se snaží už více než jedno desetiletí investovat v zemích rozvojového světa, především v Africe; Asii i Latinské Americe velké částky, aby napomohla rozvoji tamní infrastruktury. Jistě je to i čínský hospodářský zájem, který je za touto aktivitou. Číňané, pokud investují do výstavby nových železnic či přístavů, jde jim o to, jednak dostat prostřednictvím této dopravní infrastruktury do Číny další a další suroviny, které by udržely v chodu rozvíjející se čínské hospodářství . Ale země, které získávají tuto infrastrukturu také nepřicházejí zkrátka. Tuto infrastrukturu využívají pak běžně ve svém hospodářském životě a využívají ji také tamní občané.
Čína a Indie jsou země, které se dříve nebo později, nejspíše do konci tohoto století stanou nejvýznamnějšími hospodářskými lídry světa. Je potřeba toto brát v úvahu a Západ by měl tuto nezadržitelnou tendenci. respektovat.
Těmto zemím se nejedná o to, vytvořit nový světový pořádek válkou. Ale jde jim o hospodářskou spolupráci a prosperitu jejich zemí a také růst životní úrovně jejich obyvatelstva. A o to samé musí přeci jít také zemím Západu.
Zítra si dvě desítky světových státníků připomenou na přehlídce Čínské lidově osvobozenecké armády v Pekingu 80. výročí ukončení II. světové války v Asii porážkou Japonska. Čína zaznamenala v průběhu II. světové války ohromné oběti na lidských životech. Odhaduje se, že ve válce zahynulo 20 milionů Číňanů . Proto jak čínský prezident, tak i ruský prezident hovoří o společných obětech v průběhu II. světové války. Prezident Putin zdůraznil, že pokud by nebylo úsilí Číňanů a jejich armády vůči japonské armádě, znamenalo by to, že Japonsko by se mohlo v letech 1941 a 1942 stát zemí, která by z východu zaútočila na Sovětský svaz, Tedy v té nejkritičtější době bojů mezi SSSR a Německem. A samozřejmě, že taková válka vedená na obě strany by nejspíš mohla znamenat kolaps Sovětského svazu. A pravděpodobně následně i kolaps protihitlerovské koalice. Dnes je situace taková, že země Šanghajské organizace pro spolupráci a země BRICS prolínají svoji politiku v oblasti mezinárodních vztahů. A operační prostor pro uplatnění představ Západu v oblasti světové politiky se zužuje. Evropští státníci, pokud se vůbec dají nazvat tímto termínem, by měli okamžitě přestat harašit zbraněmi a připojit se k iniciativě, kterou rozvíjí americký prezident Trump tak, aby došlo co nejrychleji k uzavření míru na Ukrajině. Západ musí pochopit to co, implicitně vyjadřuje ve svých projevech čínský prezident Si. Čína nenechá Rusko nikdy padnout a potenciál Číny, řekněme si to otevřeně, je dnes nezměrný.
Jen naiva si může představovat, že je možné porazit zemi jako je Rusko, která je nejen nukleární velmocí, ale je také zemí, která disponuje veškerým nerostným bohatstvím a také bohatstvím zemědělské produkce. A má se sebou takové přátelé jako je Čína a Indie a další země.