Kdo říká, že se nezajímá o politiku, riskuje, že se politika začne zajímat o něj. To říkával můj strýc Rudolf Battěk, který byl jedním z nejdéle vězněných disidentů. V naší rodině byla prostě politika přítomna vždy. Protože nikdo z rodiny nikdy nebyl členem komunistické strany a já, stejně jako sestra Bára, jsme odmítli vstoupit do pionýra, nebo dokonce do SSM, tak jsme si cestu ke vzdělání zrovna neusnadnili. Sestra to pak ještě vylepšila podpisem Charty 77. Od podzimu 1988 do podzimu 1989 jsem prožil rok na vojně v Liberci, takže Prohlášení Několik vět jsem tehdy pronesl do „horního kasína“ a dost jsem riskoval při získávání desítek podpisů, dokonce i od důstojníků chemického praporu. Po návratu z vojny uběhlo jen pár týdnů do 17. listopadu. Aktivně jsem usiloval o obrodu tehdejší Československé strany socialistické, obnovoval jsem organizaci Mladých národních socialistů, stal jsem se zastupitelem a členem rady zastupitelstva (tehdy Obvodního národního výboru). Posledních 33 let svého života jsem učitelem matematiky, fyziky a chemie. V současné době již dvanáct let učím na Prvním slovanském gymnáziu v Praze. Jsem přesvědčen, že v Poslanecké sněmovně mohu být aktivním členem Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.