V úterý jsem navštívil na pozvání televizi DVTV, kde mě maceroval redaktor Veselovský. Tak jako vždycky v minulosti v DVTV byla atmosféra poněkud nepřátelská. Měl jsem zdůvodnit, tedy podle plánu debaty, na který příliš nedošlo, základní programové body České suverenity sociální demokracie, tedy ČSSD, pro říjnové volby. Tři z osmi základních cílů programu byly prohlášeny moderátorem za negativistické. Pan Veselovský se opravdu nelitoval, respektive ti, kdo mu připravili scénář se nelitoval…
Jako kdyby bylo nutné, aby všechny programové body byly vždycky pozitivní. Jak vyjádřit například to, že si většina národa nepřeje zavedení eura a že ani ČSSD to nepovažuje za rozumné, neboť by to znamenalo další vlnu inflace. A tak bych mohl pokračovat.
Do sporu s redaktorem Veselovským jsem se dostal v okamžiku, kdy Veselovský zpochybňoval údaj německého Kielského Institutu pro hospodářství, který sdělil evropské veřejnosti, že podpora České republiky ukrajinské věci dosáhla za necelé tři roky konfliktu s Ruskem, tedy k 28 únoru tohoto roku, výše 232 miliard Kč. Česká vláda pochopitelně v první chvíli jistě vrněla nadšením, neboť její podpora ukrajinské věci byla podle tohoto čísla z tabulek německého Institutu vyšší nežli například u Francie. A samozřejmě také podle přepočtu na jednoho obyvatele lámala rekordy
Pak ovšem rypušové jako jsem já podrobili toto číslo velké kritice s tím, že se česká vláda stará víc o Ukrajinu nežli o Česko. Že jí je jedno v jakých podmínkách žijí čeští občané po vlně inflace která zemi zachvátila vinou současné české vlády v letech 2022 a 2023. A také vinou dalších ekonomických a politických přehmatů, které tato vláda udělala. Redaktor Veselovský vesele zpochybňoval číslo kielského Institutu, neboť prý jeden z redaktorů Deníku N se spojil s jedním z autorů tohoto výzkumu, této výzkumné studie a ten sám prý zpochybnil metodu propočtu tohoto čísla.
Tak především. Pokud by tomu tak bylo, že jsou věci jinak, pak by jistě zpochybnil celou záležitost kielský Institut sám. Tento institut je váženou německou a západoevropskou institucí a představit si, že nějaký novinářský šmok může zpochybnit jeho práci, je nekorektní. Tak to byl jeden bod střetu, kde Veselovský tvrdošíjně opakoval stanovisko současné vládní propagandy. Ukazoval mi také grafy, na kterých bylo vidět, jak Ukrajinci údajně dosahují svými výkony pro českou ekonomiku většího přínosu, nežli kolik jsou výdaje za ně. O těchto číslech už vůbec nevím, z čeho se skládají, takže nemá smysl je komentovat. Je jenom dobře, že velká část Ukrajinců, kteří u nás žijí, se zapojila do pracovního procesu a odvádí daně a také příspěvky na sociální a zdravotní pojištění. Proti tomu vcelku nic nemám. A předpokládám, že ti Ukrajinci ,kteří zde budou chtít zůstat i po skončení války, tak si najdou své zaměstnání, které také bude odpovídat jejích kvalifikaci. A ostatní, kteří nebudou ani zaměstnaní, ani nebudou studovat, tak by měli po skončení války odejít na Ukrajinu.
Jiným zdrojem sporu z redaktorem Veselovským byl program ČSSD. Redaktor se vyptával na konkrétní řešení, které má ČSSD připravená v jednotlivých oblastech. Odkázal jsem ho na web ČSSD (www.ČSSD lidem), kde se nachází rozpracované programové teze a zejména dlouhodobý program. Volební program ČSSD pro volby v říjnu tohoto roku je připraven jako akční program. To znamená, jako stručný s pojmenováním hlavních problémů, které vznikly v české ekonomice a v české společnosti působením této vlády. Ani to se samozřejmě panu redaktorovi nelíbilo, ale to už je jeho věc. Celkově mohu říci, že je to moje poslední návštěva v DVTV a jedna z posledních návštěv v televizi vůbec. Korektnost tam nemá smysl hledat….
Jiří Paroubek