Zlatá slepice na výprodeji: co zbylo z aerolinek, lodí a Koženého kšeftů

Motoristé, ANO i ODS se dnes shodují, že je čas prodat kus Letiště Praha. Napříč spektrem, bez výjimky. Jenže tenhle film jsme už viděli – a pokaždé skončil stejně.

Ministr Šťastný (Motoristé) by podpořil vstup Letiště Praha na burzu. Vondra z ODS nic nenamítá a rovnou přihazuje Budvar. Babiš mluví o 40 procentech akcií do roku 2028. Jedna věc mi na tom vadí nejvíc: novým šéfem letiště se má stát Radomír Lašák – muž, který už jednou vedl aerolinky do zániku.

České aerolinie: prodáno za drobné

Lašák stál v čele ČSA v letech 2006 až 2009. Hospodářské výsledky se zhoršovaly, lidé se propouštěli, privatizace se připravovala. Zastavila ji jen krize. O pár let později se stejně privatizovalo dál – v roce 2013 koupila Korejská Air 44 procent akcií za necelých 70 milionů korun. Za stoletou aerolinku. Korejci to za pár let hodili Smartwings a 26. října 2024 přistálo poslední letadlo pod značkou ČSA. Sto jedna let historie, pryč.

Labe bez lodí

Podobně dopadla Československá plavba labská. Při privatizaci v roce 1992 firmu rozdělili – přístavy a pozemky dostaly České přístavy, lodě a technologie zůstaly plavbě samotné. Nevýdělečné vnitrostátní linky zrušili, přepravu uhlí ztratili, hladina Labe klesala a o dalším rozhodovali noví majitelé podle svého. Firma, která kdysi provozovala 300 plavidel a živila tisícovku lidí, skončila v roce 2001 v konkurzu s dluhem 1,3 miliardy korun.

Zlatá slepice pro Koženého

A pak je tu příběh, který by měl být povinnou četbou pro každého, kdo dnes mluví o privatizaci letiště. Československá námořní plavba byla jedna z mála trvale výdělečných firem celé transformace – bez dluhů, s valutami do rozpočtu. Přesto ji na rozdíl od Budvaru nebo Škodovky zařadili do kuponové privatizace. Většinu v ní v roce 1995 získal Viktor Kožený, muž, kterého tehdejší premiér Klaus veřejně hájil. Do tří let rozprodal všech 44 lodí pod cenou a zmizel s penězi na Bahamy, kde dodnes žije jako odsouzený podvodník. Z námořní velmoci zbyla realitní kancelář s pár byty.

Kdo je na řadě

Ještě zbývá pár podniků, na které si brousí zuby. Synthesia je už v hledáčku, na Lesy ČR by taky rádi sáhli, a jak vidíme, i letiště s Budvarem se chystají poslat do světa. Až se prodá poslední kousek rodinného stříbra, přijde zase ten známý pláč – na tohle nemáme, není kde brát. Kde se to tedy vezme? Z daní. Zaplatí to obyčejní zaměstnanci ze svých výplat.

Jistě, je lákavé zalepit díru v rozpočtu jednorázovým prodejem. Jenže dobrý hospodář takhle nehospodaří. Zlaté tele se neprodává.

Tohle bych nikdy nepodpořil.

Jiří Bodenlos